Idyly utrpení a bídy

V rozjímání (Opuštěná), (kolem 1890), Národní galerie v Praze

Přibližně od poloviny 80. let 19. století se hlavním námětem Schikanederových obrazů i kreseb stávají postavy žen, zobrazené v těžkých životních podmínkách na venkově (Dozvuky zimy, Plečka), mladé matky i staré ženy v bídě a opuštění (V bídě – Chudoba, Podobizna staré ženy, Na Dušičky).

Schikaneder v těchto obrazech působivě propojil znalosti soudobého evropského malířství, své umělecké dispozice a silné sociální cítění. V Paříži na něj zapůsobily obrazy Françoise Milleta, Julese Bretona, z holanďanů Josef Israels, ale i zástupci severských zemí. Schikaneder s uměleckými předlohami pracoval volně a dokázal je osobitě přetvářet. Z roku 1885 pochází syrový výjev V márnici, kde cítíme ohlasy díla Edouarda Maneta, o čtyři roky později Pohřeb, který byl inspirován Courbetovým Pohřbem v Ornans. Stejné náměty se však u Schikanedera i jeho současníků objevovaly ve stejný okamžik, aniž by však mohl jejich práce znát. Například postavu ženy s mísou brambor na obrazech Výměnkářka z roku 1885 a Žena loupající brambory z roku 1887 najdeme ve stejné době v kresbách Vincenta van Gogha.

Vrcholným dílem tohoto období je Smutná cesta (Truchlivý návrat) z roku 1886. Plátno Schikaneder vystavil v roce 1887 v Praze a rok později na mezinárodní výstavě ve Vídni, odkud byl zakoupen ministerstvem kultu a vyučování a zapůjčen do Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění. Pro autora to byl finanční i společenský úspěch.