Soumrak

V roce 1896 vystavil Schikaneder v Rudolfinu obraz Soumrak a o tři roky později obeslal výroční výstavu plátnem nazvaným Soumrak v zimě (Sníh). Oba Soumraky stojí na začátku celé řady záběrů krajin a městských uliček a zákoutí v podvečerním šeru, které Schikaneder vytvořil v prvních dvaceti letech nového století. V těchto dílech dosáhl harmonického spojení tématu životního osudu a struktury obrazu. Světlo prosvítající okny a světlo luceren symbolizují vnitřní a vnější sféry života, v nichž se pohybují hlavní hrdinky Schikanederova díla.

Výběr motivu města nebyl náhodný, celý malířův život byl s Prahou úzce spjat. Na přelomu století se stal svědkem dramatických změn, které vymazaly  z mapy celé ulice, které důvěrně znal a domy ve kterých bydlel. V roce 1895 byla zahájena asanace Židovského Města, ale demolice staré zástavby probíhaly i v dalších částech města. Schikanederovi však nešlo o přesné zachycení podoby místa a jeho malířské dokumentace (jako je tomu například v díle Jana Minaříka). Prostředím Starého Města a Malé Strany se inspiroval volně a jen několik míst můžeme přesně určit (V podvečer na Hradčanech, Vzpomínka na soumrak na Karlově mostě). Dobu nenávratně uplynulého století symbolizují na obrazech postávající či projíždějící drožky, nevyhnutelné změny moderní doby přestavuje plátno Tramvaj v pražské ulici.

V letech 1910–1920 našel Schikaneder inspiraci v okolí Vltavy. Z mlhy se jako maják vynořuje Šítkovská vodárenská věž a lidé spěchající na nově vybudovaných nábřežích. Plynoucí řeku sledoval i za hranicí města (Západ slunce na Vltavě, Řeka za úsvitu).